„Oko za oko“ – doslovně?

Co měla Tóra na mysli, když přikázala „oko za oko“?
Vyložili naši mudrci Tóru v rozporu s jejím doslovným významem?
Znovuobjevme silné a vnitřní propojení mezi psanou Tórou a ústní Tórou.

Daniel Blass
Publikováno: 9. av, 5774 (5. 8. 2014)

Biblický text

V Tóře stojí (Ex 21,22–25):

„A nastane-li neštěstí, dáš život za život,
oko za oko, zub za zub,
ruku za ruku, nohu za nohu,
popáleninu za popáleninu,
ránu za ránu, modřinu za modřinu.“

Dále je řečeno (Lv 24,17–22):

„Kdo zabije člověka, bude usmrcen.
Kdo zabije zvíře, nahradí je – život za život.
Když někdo způsobí vadu svému bližnímu, jak učinil, tak se stane jemu:
zlomenina za zlomeninu, oko za oko, zub za zub.
Jak způsobil vadu člověku, tak mu bude dáno.
Kdo zabije zvíře, nahradí je, kdo zabije člověka, bude usmrcen.
Jeden zákon budete mít – pro přistěhovalce i pro domorodce,
neboť já jsem Hospodin, váš Bůh.“

Mudrci však vyložili v ústní Tóře (Bava Kamma 84a, Mišna 1):

„Oko za oko – oslepil-li oko svého bližního, zaplatí hodnotu jeho oka.“

(Talmud zde podrobně rozvádí jednotlivé druhy náhrad.)

Mnozí se ptají: jak je možné, že výklad ústní Tóry se zdá být odlišný od doslovného smyslu Písma?
Vyložili snad mudrci Tóru svévolně? (Chraň Bůh!)
V tomto textu se pokusíme doplnit chybějící souvislosti.

„Oko za oko“ – skutečně doslova?

Kdo chápe tento verš doslovně, vychází z předpokladu, že Tóra navrhuje pomstu –
protože poškozený by z utrpení viníka nic nezískal.
Navíc by šlo o pomstu i v případě neúmyslného ublížení.

Jak si ale lze představit, že by Tóra, která učí
„Miluj svého bližního jako sebe samého“,
která propouští zraněného otroka na svobodu
a přikazuje nemilovat cizince nenávistí,
najednou obrátila celý svůj morální systém naruby
a dovolila osobní mstu?

Vždyť Tóra výslovně učí:

„Nechoď mstít se ani nezachovávej zášť“
„Uvidíš-li osla svého nepřítele ležet pod břemenem – pomoz mu“

Základ Tóry není násilí ani pomstychtivost,
a to ani vůči nepřátelům – tím spíše ne při neúmyslném ublížení.

Ano, Tóra zná tresty –
ale vždy buď ve prospěch viníka (např. oběť v Chrámu),
nebo ve prospěch poškozeného (náhrada a léčení).
Nikdy ne trest jako slepou odvetu.

Čistá pomsta bez morálního či materiálního smyslu
je sama o sobě bezúčelná.
Tvrdí-li někdo, že právě to měla Tóra na mysli,
musí tím popřít celý její etický systém
a ignorovat nesčetné zákony o náhradě škody a smíření.

Každý verš potřebuje i ústní výklad

Navíc zdravý rozum vyžaduje, aby spolu s psanou Tórou
byl předán i ústní výklad.
V Tóře totiž neexistuje téměř žádné přikázání,
které by bylo možné pochopit a vykonávat
pouze z doslovného textu.

Například:

„A bude to znamením na tvé ruce a ozdobou mezi tvýma očima“
– co jsou totafot? Jak vypadají? Z čeho jsou?
„Napíšeš je na veřeje svého domu“
– co je mezuzá? Co se do ní píše? Kde se připevňuje?
„V den šabatu nebudeš konat žádnou práci“
– co je „práce“? Fyzická námaha? Výdělek? A co záchrana života?

Podobně:

šchita („porazíš, jak jsem ti přikázal“) – kde to bylo přikázáno?
manželství a rozvod – jak se vlastně uzavírají?
obřízka, svátky, cicit, tefilin, oběti…

Tóra je psána zkratkovitě, jako souhrn nebo osnovy,
a předpokládá, že čtenář už zná detaily z jiného zdroje.

Bez ústní Tóry by byla psaná Tóra neproveditelná.
Proto byl spolu s ní předán podrobný ústní výklad,
který se po generace předával a byl později zaznamenán v Mišně a Talmudu.

Skutečný smysl „oko za oko“

Podle těchto zásad je zřejmé, že výraz „oko za oko“
je bez ústního výkladu neúplný.
Právě ústní Tóra odhaluje jeho pravý význam: peněžní náhradu, nikoli mrzačení.

Přesto se mudrci ptali i na logický a doslovný smysl textu
(Bava Kamma 83b–84a) a dospěli k těmto závěrům:

Jen vražda se trestá smrtí, zranění penězi
– za vraždu nelze vzít výkupné, za zranění ano.
Každé oko je jiné
– zrak se liší podle věku, zdraví, povolání.
Někdy je pachatel sám postižený
– slepý, mrzák, chromý; doslovné provedení by nebylo možné.
Výraz „dát / bude dáno“ znamená v Tóře peníze
– „z ruky do ruky“.
Hrozí smrt při zranění
– infekce, ztráta krve; nelze riskovat vraždu.
Nelze přesně zopakovat bolest či popáleninu
– proto jde o náhradu.
Tóra výslovně mluví o placení a léčení
– „zaplatí ztrátu času a zajistí léčení“.

Rambam shrnuje:

„Ačkoli se to zdá být vyvozeno z Písma,
vše bylo vysvětleno Mojžíšem na Sinaji
a takto se to praktikovalo od jeho dob až dodnes.“

Proč tedy Tóra použila tento výraz?

1. Odstrašení

Jazyk je záměrně tvrdý, aby člověka odradil od ubližování.

2. Morální lekce

Čin je tak závažný, že by si zasloužil stejnou újmu –
a proto je viník nucen zaplatit.

3. Pravda beze lži

Žádné peníze nikdy skutečně nenahradí oko či ruku.
Proto Tóra neříká „peníze za oko“, ale „oko za oko“.

4. Proměnlivá hodnota škody

Cena oka, ruky či zubu se mění podle doby a osoby.
Výraz zůstává platný vždy.

5. Lidský jazyk

Tóra mluví jazykem lidí a dobových pojmů,
stejně jako „nevař kůzle v mléce jeho matky“.

Závěr

„Oko za oko“ nikdy nebylo chápáno doslovně.
Ani morálně, ani logicky, ani vědecky, ani biblicky to není možné.

Tóra byla dána spolu s ústní Tórou –
a jen společně dávají smysl.

Bez tohoto klíče se text stává nepochopitelným.
S ním se však odhaluje jako hluboký, spravedlivý a lidský zákon.